Pokud hráč nemá ambice hrát výše, nemá místo v týmu.
Před startem sezóny 2023/24
Jsme nyní na prahu startu nové sezóny, kdy po dlouhých 12 letech konečně postupujeme a po ještě delších 27 letech opouštíme I. B třídu Krajské soutěže a rozehrajeme své první zápasy o stupeň výše, ve třídě I. A. Tu jsme historicky, jako klub, s týmem mužů hráli naposledy v minulém století, konkrétně v sezóně 1995/1996.
Tolik jen pro připomenut hlavně pro uvědomění si významu tohoto postupu po dlouhých letech pro klub. V prvé řadě určitě pro hráče současného týmu mužů, ale určitě ne menší je tento význam pro všechny činovníky klubu, fanoušky a všechny ty, kterým fotbal v Kopřivnici dlouhodobě přirostl k srdci. Všem těmto je určitě také zapotřebí poděkovat za veškeré úsilí a dlouhodobou podporu.
Od prvního okamžiku, kdy pro klub začalo pracovat současné vedení klubu se nikdo z nás netají tím, že kopřivnickému fotbalu sluší jiná soutěž, a to ani ne 1.A, ale soutěž minimálně krajská, ne-li divize. Je to sport, který stojí hodně na kvalitě hráčů, na chuť tohoto výsledku dosáhnout i za cenu vlastní oběť. Dlouhodobě klub bojuje s tím, že nemá silnou hráčskou základnu, neboť jakmile u nás začne mladý fotbalista vynikat, posune se do klubů, kteří hrají soutěže výše. Na základě tohoto pro nás nastal nelehký úkol. Vyvinout maximální úsilí pro postavení kvalitního dorostu, ze kterého bude možné generovat vlastní kvalitní hráče pro tým mužů, který posune konečně Kopřivnický fotbal tam, kam patří.
Za poslední roky je výsledkem silný dorost, který každým rokem končí soutěž na předních postupových pozicích a hlavně nám dává vlastní hráče, kteří vynikají.
Po angažování trenéra Mariana Bedricha do týmu mužů se nám začalo dařit tyto naše kvalitní odchovance zapracovávat do týmu mužů. Trenér začal dávat příležitost mladým, dorostenci se zapojovali vedle svých tréninků i do tréninků mužů a začali nám tým omlazovat. Vedle tohoto bylo důležité tým mužů posunout i v té chuti něco vykopat. Často jsme s trenérem v kabině slyšeli, že postup tady chce jen vedení a trenér, že kabině stačí, to co hraje. Ale s tím jsme se nemohli nikdo smířit. Myšlenka, že budeme stále jen v 1.B, dorostence a mládež budeme vychovávat pro okolí a tady to bude jen přijít si zakopat, udělat si žízeň na pivo, to nebyl cíl vedení klubu. Často jsme slýchali, proč sem také nepřivedete kvalitní hráče, proč se k nám nevrátí kluci, co hrají výše. A proč by se vraceli do klubu a týmu, kde postup chce jen vedení a trenér?
Trenérská kvalita, kterou v sobě má Marian Bedrich nás postupně začala posouvat k tomu, že část starších hráčů šla do sebe a začala fotbalu dávat i to, že by ten postup výše městu slušel. Změna hry, pěkný fotbal, lepší výsledky a i změna klubu začali vést k tomu, že se nám začalo dařit získat zpět naše odchovance. Návrat Jirky Kociána, Filipa Moryse byly první a hodně velké posily jak pro trenéra, tak pro tým. Návraty hráčů, kteří chtějí hrát výše. Volání některých hráčů po návratu bratři Sochových se díky kvalitám tréninků začalo rýsovat. Návrat Tomáše Sochy, který vyniká jak herně tak i tím, že jeho chuť posunout Kopřivnický fotbal výše, se začala propisovat do kabiny. Příležitost dorostencům, kteří brzy začali mít i na to, ať jsou hráči základu, příchody našich odchovanců, začali přinášet i to, že starší hráči museli začít bojovat o své místo v týmu. V kabině se i začal měnit počet hráčů, kteří chtějí postup oproti těm, kterým stačí hrát 1.B. Podzim nám nastartoval to, o co se vedení snažilo dlouhou dobu.
Duch a bojovnost kabiny začala nést dlouho očekávaná vítězství a body, které nás držely v tabulce na první pozici. Jaro ve znamení příchodu Marka Sochy znamenal pro nás okamžik, kdy naše práce vede k návratu dobrých hráčů a že jdeme za postupem. Starší hráči, kteří poslední roky několikrát za rok končili nebo kteří byli jen v kabině a herně se nezapojovali, ty začali vytláčet hráči, kteří chtěli mnohem více. Jsou chvíle, kdy týmový výsledek a posun týmu mužů je více než to, že jsme tu kamarádi a chceme být v kabině všichni. Děláme týmový sport, kde je důležitý výsledek. A pokud je vedle mě hráč, který pro ten výsledek dlouhodobě dává více a je větším přínosem, nastane okamžik, kdy budu muset uvolnit místo. Pokud jako hráč mám celou dobu názor, že mi stačí hrát soutěž, kterou hraji, nechci postup, tak pak budu z týmu uvolněn pro jiný názor, protože názor klubu a trenéra je ten, že chceme hrát soutěže výše! Jarní radostné okamžiky z toho, že vedeme tabulku, kdy i Jan Ollender svými vítěznými videi „čau pipi“ začal fotbal přibližovat lidem rychle vystřídaly okamžiky jiné. Nominace Tomáše Sochy na sportovce města, kterou jsme jako vedení klubu uvítali, neboť tento hráč byl vybrán někým mimo klub, nás těšila. O to horší bylo to, co to způsobilo mezi těmito staršími hráči, zejména u Jana Ollendera. Proč ne já, proč ne ten nebo ten, vždyť jsme v kabině nejdéle. Nominace nebyla z klubu a ocenění nebylo za to, že jsem v kabině nejdéle. Proč se neradujeme z toho, že vedeme tabulku a někdo z venku kouká na kvality v týmu a jednoho z nás vybere? Proč zase vítězí to, že když to nejsem já nebo můj kamarád, který tu je se mnou nejdéle, tak je to špatně a začnu to propisovat do všeho. Přestanu chodit na zápasy, přestanu dělat videa z kabiny, hlásím, že končím, dělám špatnou atmosféru v týmu, který se má radovat z toho, že se po 27 letech vrací do 1.A. A vlastně proč se z toho těšit, když mě s kamarády vytlačuji dorostenci, vytlačují mě hráči, kteří se sem vracejí a vedení klubu bude chtít postup ještě výše. Pokud hráč nemá ambice hrát výše, nastane okamžik, kdy klub takovému hráči oznámí, že se stává hráčem volným a nemá místo v kabině.
Ze strany klubu tedy došlo k tomu, že bylo 3 hráčům (Pavel Kramoliš, Tomáš Beňo a Jan Ollender) oznámeno, že pokud chtějí, můžou v klubu pomoci, ale v týmu mužů dáme šanci hráčům jiným. Tito hráči se totiž někteří již delší dobu herně nezapojovali a Jan Ollender už rok všude oznamoval, že stejně končí. Ze strany vedení klubu nebyli tito hráči vyhozeni z klubu, jak hojně prezentují. Bylo jim oznámeno, že chceme dát šanci hráčům mladším.
Po ukončení sezóny jsme s trenérem Marianem Bedrichem vyhodnocovali sezónu a Marian projevil zájem ze zdravotních důvodů ukončit trénování. Na základě toho jsme zahájili jednání jak s Pavlem Macíčkem, tak i Radimem Šudákem. Radim u nás již trénoval a hodně nám pomohl postavit kvalitní dorost. V průběhu nám Radim oznámil, že z osobních důvodů naši nabídku nepřijímá.
Po tom všem jsme rádi, že se nám podařilo domluvit spolupráci s Pavlem Macíčkem. Bývalý hráč, velice kvalitní trenér naši nabídku přijal a povede tým mužů. Ambice trenéra, stejně jako vedení klubu není jen 1.A, ale otevřeně divize. Naši odchovanci, naši hráči, kteří se do klubu díky kvalitě klubu vracejí, naši fanoušci a hlavně město, si to zaslouží. Kabina bude složená vždy z hráčů, kteří mají ambice klub posunout. Legendy mají možnost klubu jakkoliv pomoci.
Pomoc kamarádovi udržet ho v kabině a držet tým v nižší soutěži ale není ta pravá pomoc.
I přes to vše chceme poděkovat hráčům Janu Ollenderovi, Pavlovi Kramolišovi a Tomáši Beňovi za jejich sportovní výsledky v týmu a přejeme jim jak v soukromém životě, tak i v tom sportovním, ať se jim daří.
Výbor FC Kopřivnice. Colbert Jaroslav, Ručka Aleš, Socha Martin, Volanský Jakub