Starší žáci v Bruntálu

Zápas
po 11.4.2022, Aleš Ručka

Druhý venkovní zápas jarní části

17. kolo | ne 10.4.2022 | UT Bruntál
14:0 (5 : 0)
FC Slavoj Olympia Bruntál - FC Kopřivnice
FC Kopřivnice:

21 – Fryč Adam, 4 – Matyášek Václav, 5 – Bartoň Jiří, 6 – Kubalík Alexandr, 7 – Kylhof Jan, 8 – Šablatura Sebastian ( C ), 9 – Liška Roman, 10 – Heimerle David, 11 - Šenkeřík Petr , 12 – Ručka Lukáš, 14 – Mech Jakub, 15 – Socha Patrik, 16 – Geryk Daniel, 17 – Klubala Matyáš, 18 – Chalupa Jakub, 19 – Jaroš Jakub

Rozhodčí: Robenek Bohumil
Diváci: 35

Ohlasy k utkání

Na umělce lídra naší soutěže a s nucenými změnami v sestavě nás nečekal lehký zápas. Opět jsme bohužel hráli utkání dvou rozdílných poločasů. Rozdílných ale především v přístupu hráčů k utkání. Zatímco první půli jsme bojovali a soupeře dokázali v rámci možností „držet na uzdě“, v tom druhém jsme to zcela vypustili, rezignovali a zbytečně si nechali naložit tolik branek. Naše individuální chyby v obranné fázi, nedostupování soupeře, nekomunikace mezi hráči (naopak komunikace s rozhodčím) a absolutně „netýmový“ přístup jsou hlavními faktory konečného výsledku. Přitom jsou to právě ty atributy, které hráči slyší před každým zápasem i na tréninku a na kterých máme a chceme stavět. Pokud ovšem toto budeme plnit jen v „ústní rovině“ a neumíme (nechceme) to převést do praxe, tak nemůžeme chtít pomýšlet na moc odlišné výsledky.

Je to pánové o chtění, ne o neumění – „je to v hlavě“- a to jsme vám řekli stokrát.... Nad tím se ovšem musí zamyslet každý z hráčů sám a sám si i odpovědět, co fotbalu dává a co by chtěl od něj na oplátku získat? Bez toho dávání (přístup k tréninkům, zápasům i klubu) nelze pak očekávat odměnu v podobě výsledku, nebo třeba jen radosti z předvedené hry – vždyť proto to hrajem, ne? Pokud do toho nedáš tu týmovost, tu nástavbu, to srdce, tak bez této „přidané hodnoty“ se to hrát moc nedá. Dneska kopnout do balónu umí skoro každý, ale pak ten, kdo k tomu umí něco přidat, ten vítězí.

Je to bohužel v neposlední řadě i v tom celkovém přístupu k fotbalu, kdy je v dnešní době brán pouze „jako kroužek“, kde buď dojdu, nebo ne. Případnou neúčast ani neomluvím a tréňa může být rád, že dojdu na zápas, ne? Takto se ale tým, kde je ochoten jeden za druhého makat a obětovat se, buduje velmi těžko. Zároveň se bez toho ale jakýkoli týmový sport neobejde – pokud to má teda nějak vypadat...

Jen třeba již pouhá lepší komunikace mezi hráči (nejen na hřišti), komunikace hráč-trenér, hráč-rodič a rodič-trenér by měla vést k zlepšení týmového ducha, což by se mělo následně projevit i na hřišti. Hůře se ale takto komunikuje a buduje, když hráči nejsou na tréninku a třeba i účast (spíše neúčast) rodičů na „třídních schůzkách“ s trenéry taky o něčem dosti napoví.

Po nedělním výletu do Bruntálu jsem chtěl koment k tomuto utkání „spláchnout“ třemi větami...

Chci i tak věřit, že se brzy posuneme dál.

Aleš Ručka, trenér